Mezi silničními auty a závodními auty je velký rozdíl, pokud jde o koncepci úprav a způsob úpravy. Úprava závodního vozu je přísně regulována závodními předpisy, což znamená, že v některých částech vozu nelze vyměnit ani jeden šroub, ale jsou místa, která lze změnit drasticky. Za účelem zlepšení výkonu vozu může úprava dát i to, co zvuková hlučnost, spotřeba paliva a jízdní komfort atd. zcela ignorují, a navíc většinu týmů bude motor a palubní počítač a další důležité součásti tovární bezpečnostní rezerva je zcela překročena (např. vyšší otáčky před výměnou. Olej je odříznut), aby se výkon vozu posunul na hranici limitu a životnost vozu? Trvanlivost vozu? Vůbec na to nemysli, dokud je to dost dobré na dokončení závodu, je to v pohodě. Závodní tuning navíc může také zcela ignorovat přizpůsobivost vozu v různých prostředích, protože týmový personál provede před každou testovací jízdou nebo závodem speciální jednorázová nastavení vozu podle speciálních požadavků různých jezdců, okruhů a počasí. Sečteno a podtrženo, v tuningu závodních vozů existuje pouze jedno hlavní téma – zvýšit „čas na kolo“ vozu na trati za každou cenu.
Pouliční auta (tj. auta, která řídíme v našem každodenním životě) nejsou ve stejné situaci, ani nemohou být tak extrémní, aby přinášela nějaké oběti při samotném hledání rychlosti. Kromě nutnosti dodržovat automobilovou bezpečnost a další ekologické předpisy je třeba při úpravách komplexně zvážit i odolnost vozu, praktičnost, do každého počasí a přizpůsobivost pro různé podmínky vozovky atd. a žádný z nich nedokáže bez druhého. Na druhou stranu neexistuje žádná regulace tuningu pouličních aut, takže nadšenci si mohou dělat, co chtějí.